Přenos opery byl velkou technickou událostí, neboť vše probíhalo živě, souběžně z několika míst a operní pěvci, sbor i orchestr byli od sebe mnohdy kilometry vzdáleni. Hudba i zpěv tedy musely být nejen snímány pro vysílání, ale současně distribuovány a přehrávány na více místech, to bylo nezbytné pro vzájemnou koordinaci zpěvu, sborů a hudby. Navíc budovy, ve kterých se jednotlivé operní akty odehrávají, jsou staré více než 500 let a jejich kamenné zdi o síle jednoho metru by pro jinou přenosovou techniku mohly být nepřekonatelným problémem.  Mikrofony, sluchátka a komponenty pro bezdrátový přenos signálu však nesly logo a značku Sennheiser. Současně tedy mohlo být v provozu požadovaných 64 kanálů pro bezdrátový přenos zpěvu a hudby. Mikroportové vysílače Sennheiser SK 5212-II přenášely signál z miniaturních mikrofonů Sennheiser MKE 1. Signál byl před zpracováním přijímán na Sennheiser EM 3732-II. Zvuk musel být vysílán v mimořádně špičkové audiofilní kvalitě. Další komponenty a technika Sennheiser byla v provozu i pro technické zabezpečení produkce, režie a další technické odbavení přímého přenosu.